Postavy
Postavy spjaté s rumburskou Loretou a klášterem 

Marie

Dívka narozená v Rumburku

„Tátu jsi zabil. Mámu jsi mi vzal. Bratr padl. Sestřička už není. A vezmeš si i mě? Tak vezmeš? A to jsi spravedlivý?“ 

Věřila jsem Vám. 

Bohu. 

A pak jsem věřit přestala. 

Zdeněk Zemánek

zmocněnec SÚC

„Lze říci, že nálada věřících vzhledem k opatřením, která byla učiněna ve dvou akcích klášterů je dobrá a i věřící přijmuli toto opatření jako nutné. Je nutno konstatovati, že mnozí i věřící si přejí, aby i kláštery ženské byly zrušeny a budovy byly použity skutečně po účely veřejné.“

Anton Friedrich

Sudetský Němec nar. v Rumburku

„Františka se pevně držela našich vrat. V téhle ulici stál náš dům. Postavil ho děda. Byl to domov. Vychovali jsme v něm syny, mluvili německy i česky. Padli u Drážďan. Františku na těch vratech zastřelili. Páteru Hilbertovi jsem taky nestihl pomoct. Nestačil tempu pochodu, protože měl astma, tak ho zastřelili. Zabili mého zpovědníka. A tak jsem se vrátil. Sám. Naposledy.

Mstít se nechci. Nebudu. 

I když náš dům rozebírají cihlu po cihle. 

Bože, oslepl jsi? 

Páter Mansuet - Karel Ston

poslední kvardián kláštera v Rumburku

Před šedesáti devíty lety byl v rámci Akce K násilím zrušen kapucínský klášter v Rumburku. Odvedením řeholníka pátera Karla Stona došlo k násilnému ukončení 267 let trvající existence kláštera. Stalo se tak 4. května 1950. Kvardián (představený) kapucínského kláštera v Rumburku, páter Mansuet, vlastním jménem Karel Ston, byl po odvlečení z Rumburku jako jeden z devatenácti kapucínů umístěn v nejtvrdším internačním táboře v Želivu. Později byl internován v Broumově. Po propuštění a penzionování působil u řeholních sester, zemřel v roce 1965.

bratr Vojtěch

řeholník a student, svědek Číhošťského zázraku.


Můžete mě škrtit. Můžete mě mučit. Můžete mě zabít. 

Ale mou duši nikdy nedostanete. 



Vrána

vykradač, zloděj, ochmelka

Duše bez domova.