Postavy :: Pulnocvpohranici

Marie

Dívka narozená v Rumburku

„Tátu jsi zabil. Mámu jsi mi vzal. Bratr padl. Sestřička už není. A vezmeš si i mě? Tak vezmeš? A to jsi spravedlivý?“

Věřila jsem Vám.

Bohu.

A pak jsem věřit přestala.

Zdeněk Zemánek

zmocněnec SÚC

„Lze říci, že nálada věřících vzhledem k opatřením, která byla učiněna ve dvou akcích klášterů je dobrá a i věřící přijmuli toto opatření jako nutné. Je nutno konstatovati, že mnozí i věřící si přejí, aby i kláštery ženské byly zrušeny a budovy byly použity skutečně po účely veřejné.“

Anton Friedrich

Sudetský Němec nar. v Rumburku

„Františka se pevně držela našich vrat. V téhle ulici stál náš dům. Postavil ho děda. Byl to domov. Vychovali jsme v něm syny, mluvili německy i česky. Padli u Drážďan. Františku na těch vratech zastřelili. Páteru Hilbertovi jsem taky nestihl pomoct. Nestačil tempu pochodu, protože měl astma, tak ho zastřelili. Zabili mého zpovědníka. A tak jsem se vrátil. Sám. Naposledy.

Mstít se nechci. Nebudu.

I když náš dům rozebírají cihlu po cihle.

Bože, oslepl jsi?

Páter Mansuet - Karel Ston

poslední kvardián kláštera v Rumburku

Před sedmdesáti lety byl v rámci Akce K násilím zrušen kapucínský klášter v Rumburku. Odvedením řeholníka pátera Karla Stona došlo k násilnému ukončení 267 let trvající existence kláštera. Stalo se tak 4. května 1950. Kvardián (představený) kapucínského kláštera v Rumburku, páter Mansuet, vlastním jménem Karel Ston, byl po odvlečení z Rumburku jako jeden z devatenácti kapucínů umístěn v nejtvrdším internačním táboře v Želivu. Později byl internován v Broumově. Po propuštění a penzionování působil u řeholních sester, zemřel v roce 1965.

Anton Florián, kníže z Liechtensteina a jeho žena Barbora Eleonora Thun-Hohenstein

Založili, vystavěli, podporovali a financovali, dočkali se zkázy svého majetku. Mýcení myšlenek totalitou postihlo kláštery zevnitř i zvnějšku, poklesla morálka a z klášterů byly v nejlepším sklady, knihovny, depozitáře...rozkradená a rozehnaná kultura, umění a slušnost.

V inscenaci Půlnoc v pohraničí mají své nezastupitelné místo - mlčící svědkové zkázy, v myšlenkách navracející se do minulosti, která nelze vrátit, ale ani se z ní nikdo nepoučil.