Výchozí podněty

26.06.2019

Anotace:

Kdy jsme si rovni? A kdy jsme rovní? Nerovnost 50. let.

Autorský projekt inspirovaný osudovým okamžikem československé historie.
Dramatická noc z 3. na 4. 5. roku 1950 v kostele sv. Vavřince - zbývá jen pár hodin před plánovaným vyklizením jednoho z posledních klášterů v česko-německém pohraničí. Prolnutí epoch a národů, zpytování morálky. Hra o strachu, bezmoci a naději, která tady umírá.
Už nikdy nebude nic jako dřív.

Základní otázkou projektu stále je:

Kdy jsme si všichni rovni?

Před Bohem?

Ve válce?

Před smrtí?

Když zbaveni jsme svých práv a nazí?

Při svatém přijímání?

Ve spánku?

Vkleče u hrobu matky a otce?

Tam, kde vládnou zákony lidí: NIKDY ???


Myšlenky projektu se dotýkají otázky, která víra či ideový postoj činí z člověka hodnotnější

Bytost. Současný svět hýbe z místa na místo a pevné morální základy se drolí, stejně jako se morální zákony přetřásaly a zamlžovaly během veškerých násilných konfliktů 20.století. Vysídlení a poté vyhnání z pohraničí je stále aktuální téma, které není možné přejít, pokud jde o hříchy režimu a lidí, zejména s cílem vrátit se do 50. let 20. století.

Jaké pohnutky svedly hrdiny připravovaného dramatu na Loretánskou půdu. Proč se všichni ti, kteří si pohraničí zamilovali, zvelebovali, anebo naopak pohraničím utíkají, procházejí, z něj odcházejí, schovávají se tu, ať před sebou či světem, se setkávají na Svatých schodech Poutní kaple?

Vznikla historická křižovatka, na níž se potkali hrdinové z různých společenských vrstev, národností a historie místa (Antonín Florián z Liechtensteina s chotí, páter Mansuet/ Karel Ston, Zdeněk Zemánek zmocněnec pro věci církevní, Anton Fridrich - vysídlený rodák německé národnosti, Marie - česko-německý sirotek bez domova, zloděj Vrána - uprchlík, student Vojtěch - svědek čihošťského zázraku).