Rezidence - 08/2019

V srpnu se sešly všechny postavy dramatu Půlnoc v pohraničí. Protkaly se osudy, vybuchovaly emoce. Od nenávisti až k milosrdenství.  

On jim setře každou slzu z očí. Zj. 21, 1-5 

Půlnoc v pohraničí je temnou a tajuplnou poutí skrze historii, a přitom se odehrává jen pár desítek minut před a po půlnoci, na přelomu z 3. na 4. května roku 1950. Emočně vypjaté drama s detektivním nádechem rozkrývá osudy lidí různého vyznání, vzdělání i původu, odhaluje hrdinské činy, ale poukazuje i na neviditelný, avšak citelný strach doby. Na historické křižovatce se protnou zejména muži - představitelé různých epoch, od knížete Antonína Floriána z Liechtensteina, posledního místního kvardiána pátera Mansueta až po postavy z 50. let včetně zmocněnce SUC (Státního úřadu pro věci církevní). Ženy se objeví pouze dvě, jedna silně spjatá s místem, druhá štvaná a ničená událostmi. Všichni ti, kdo si pohraničí zamilovali, zvelebovali ho, ale i ničili, anebo naopak pohraničím utíkají, nebo z něj odcházejí, schovávají se tu, ať před sebou či světem, se najednou setkávají v kostele sv. Vavřince, v ambitu a nakonec u dvanáctého zastavení na křížové cestě v poutní kapli Svatých schodů v Rumburku. Inscenace se odehrává přesně v místech, kudy tato historie doslova "prošla".